Na jih

Utikame kafickovemu a fiestovemu stereotypu a na nekolikaty pokus opoustime se Sinai Cuernavacu. S malymi batuzky a plazovimy botkami nalezame do busu smer Acapulco. Ve snaze usetrit, kupujeme listek jen do puli cesty s vidinou, ze dojedem az do Acapulca. Smula. Ve 12 v noci nas nekompromiste a hulvatsky vyhazuji z busu. Spime na nadru. Rano davame atole (piti sestavajici z mleka, skorice a ryze) a tamales (pokrm z kukurice obsahujici kureci maso, salsu, syr nebo bylinky. ... mnam mnam) a vydavame se smer Acapulco. Spousta hotelu, turistu a spinavy plaze ... fuj ... ani napodruhe mne Acapulco neokouzlilo.
Vyrazime smer jih na Playa Ventura, coz je malicka vesnicka tvorena nekolika domky s hamakami, kde se pripravuji morske dary ... na mexicke pomery celkem draho ... ryba za 140 pesos ( 220 kcs). Bastime rybu houpeme se v hamace, cvachtame v mori a pijem mexicke pivo ... nemuzu se zbavit pocitu, ze chutna jak kanal ... styska se mi po plzince ...
Stopem opoustime liduprazdnou plaz a jedem do statu Oaxaca na plaz Chacahua plnou krabu, krokodylu a marihuany. Nez dojedem na vytouzenou plaz, vysazuje nas v noci autobus na silnici v neutulnem mestecku Rio Blanco blizko Chacahuy. Prsi. Davame se do reci s jedinou osobou schovavajici se pred destem pod provizorni striskou. Zena nam vysvetluje, ze se nemuze vratit domu, protoze jeji rozzureny opily muz by ji napadl macetou. Hledame misto na spani, lezem do podineho hotelu, kde neni obsluha. Vstupujem do jednoho z volnych pokoju a s napetim usiname.
Plaz, prsi. Mistni tvrdi, ze v lagune jsou desetimetrovi krokodyli, davaji s nami pivko a nabizeji ranni rybolov na oceanu ... zni to dobre. Oni: "V 5 rano". My: "Urcite jedem ... ". Nejedem... vstavame ve 12.
Odtud jedeme za 100 pesos nejlevnejsim ale taky nejrozlozenejsim busem (chybi mu jakesi sroubky na kole, skla jsou rozbyta a vubec ... myslim ze uz si odkrucuje alespon ctvrtou dekadu) do metropole statu Oaxacy. Jedem sami. Jizda smrti. Autobus smrdi. Ja smrdim. Sofer kraji horske zakruty skoro pres rucku a mi se radej pokousime usnout.
Oaxaca, 6 rano, autobusove nadrazi 2. tridy ... ale 2. mexicke tridy, takze vybaveni z sedesatych let, okna rozflakana, lidi bez bot spi na zemi, zachody za 3 pesos bez vody a teplotni sok ... jsme v horach. Na namesti spousta pankacu vyleza z podlavicek kam se v noci sesuli po celodennim a celonocnim demonsrovani za prava puvodniho obvatelstva. "Viva Zapata! Cabron!" Ochutnavame mistni typickou kuchuni, ze ktery chciju ... je to hrozne dobryyyyyyy.
Pujcujem kola od olympijskyho reprezentanta z osmdesatyhosestyho a vydavame se na horu Monte Alban, kde jsou moc sympaticky majsky ruiny. Kolem jsou videt neodkryte pyramidy porostle vegetaci. Po ceste nazpatek nas stiha dest a ja zacinam nelidsky mrznout. Moje jedina mikina, kratasy a mysl jsou nasakly smradlavou vodou. Klepu se zimou a vydavame se hledat bydleni. Puvodne jsme chteli vlezt do nejaky zahrady a tam zakempit pod strechou, ale myslim ze to nechame na priste.
Dalsi den ruiny Mitla, coz jsou stavby z pozdniho obdobi, vyznacujici se bohatym zdobenim.
Z Mitly nocnim busem druhe mexicke resp. tisicosmsetdevadesatesedme tridy celosvetovych standardu na jih. S napetim sledujem, kam se dostanem. Do autobusu prsi, ale me to neprekvapuje. Dojizdime az do San Cristobalu, odhadem 1000 kilometru za 200 pesos ... myslim, ze jsme se naucili jak cestovat levne ... pravda, s malym podvodem - Cech se ve me nezapre.
San Cristobal, navstevujeme muzeum majske mediciny a kupujeme prirodni kapicky na vsechno mozny.
Odpoledne vyrazime do komunity Zapatistu, coz je autonomni spolecenstvi puvodniho obyvatelstva (indigenas, drobni rolnici drzici si svou kulturu), ktere v devadesatych letech vystoupilo proti stale silicimu utlaku a agresi ze strany vlady. Projizdime uchvatnou krajinou nahorni plosiny kolem San Cristobalu. Dodavka nas nechava v komunite Oventik. Prichazime k brane a plotu, ktery obklopuje skupinku domu. Ptame se muze v kukle, zda muzeme vstoupit. Zada nas o ID, kontroluje jestli nejsme vladni spijoni a vlidne nas pousti dal. Vsichni tu maji na hlavach kukly, aby se vyhli pozdejsi identifikaci a pripadnemu napadeni. Zvou nas do domecku, kde vykonavaji svou praci predstavitele junty. Povidame si, sympaticti muzi a zeny v kuklach nam vstricne vysvetluji, proc se rozhodli osamostatnit od vlivu mexicke vlady, co k tomu vedlo a system jejich spolecnosti. Zapatiste maji sve skoly, nemocnice, verejnou dopravu i samospravu. Juntu (chuntu) si voli komunita a tvori ji nekolik rolniku, muzu i zen kteri se stridaji v cyklech a resi problemy svych obyvatel a spolecnosti. Samozrejme vsechno je dobrovolna prace, dokonce ani lekar nebo ucitel nedostava plat vpodobe penez, ale v podobe naturalii ( jidlo, ubytovani atd.) Komunita a cely system se zda byt velice zdravy a efektivni, vylucujici jakoukoli korupci, ktera buji v celem okolnim prohnilem mexickem systemu. S pranim, aby takto ciste mysleni bylo i za branami teto komunity usiname v baracku, kde nas nechavaji Zapatiste prespat.
Stopem jedem zpatky do San Cristobalu s vidinou vecerniho prijezdu do Guatemaly. Casove nezvladame a prespavame v meste Coban, kudy proudi kokain ze stredni a jizni Ameriky do Spojenych statu. rano se vydavame k vodopadu Chiflon. Vodni clona od vodopadu nas behem 10 vterin totalne zmaci, tohle misto je hroznej masakr ... voda se sluncem vytvari permanentni duhu a energie obrovske vodni masy se citi na kazdem kroku. Samozrejme se vracime pozde a ujizdi nam posledni combi do Guatemaly .. chi.

Guatemala

Na treti pokus konecne prejizdime hranici a okamzite nas vita nesnesitelny pach spalenych odpadku a hejno supu na horici skladce. Na hranici po me chce celnik uplatek, resp. chce zaplatit za razitko v pase, coz je absurdni a ja po nem slusne zadam paragon. Zjevne zadny nema a tak mne znechucene vyhazuje z imigracniho. Ridic autobusu nam tez v praxi ukazuje v cem je jizni mexicky soused chudsi ... chce po nas nesmyslne vic penez nez po ostatnich. Ja se po predchozich zkusenostech radej ptam ostatnich cestujicich na cenu a vysvetluju mu, ze mu vic platit nebudem a at se stydi. Touha vydelat na turistech se citi na kazdem kroku, coz mi na Guatemale celkem vadilo, protoze clovek musi byt porad ostrazity aby ho neokradli. Samotna jizda je silny zazitek, ktery se kazdemu cizinci vryje hluboko do pameti. Jezdi se v kanadskych nebo gringo vyrazenych skolnich autobusech, ktere jsou velice pestre zdobeny, o technickem stavu radej nechci vedet nic. Jihozapadni cip Guatemaly je velice kopcovity a silnice se klikati mezi trcicimi se vulkany. Nalezame do busu plneho domorodcu. Na kazde dvojsedacce sedi 3 az 5 lidi. Sympaticky senor mne zve na kousicek sedacky a davame se do reci, vyklada mi, ze zna Ceskoslovensko z televize a co ze to tam prej jime za mouku a co pestujem a jestli mame osly a muly. Ridic neurvale kraji zadacky, predjizdi zprava zleva a nevynecha ani jizdu v protismeru nebo na cervenou. Lide padaji, spoluridic zurive troubi a hlasitym halekanim laka dalsi cestujici do autobusu, nebo za jizdy leze na stechu - je videt, ze si to vylozene uziva a ja vlastne taky, lepsi nez se divat na stupidni film.


Dalsi den jedem k termalnim pramenum ... mistni se nas snazi vyvezt 8 kilometru za nesmyslnych 120 Quetzalu (350 Kc). Nakonec jedeme stopem. Prameny jsou na upati sopky a da mi praci nez se vubec odhodlam potopit, maj tak tristapadesat stupnu a voda ma prichut siry... cekam odkud vyleti cert.

Lago Atitlan, Guatemala
Cistociste jezero je zaklineno mezi stovky az triapultisicovych sopek. Kolem je rozeseto nekolik malych vesnicek a mest, pricemz kazde sidlo ma absolutne odlisny charakter, historii a atmosferu. Jedno ale maji spolecne ... vsichni obyvatele jsou neuveritelne pratelsi a vstricni. Prikre svahy jsou posety malymi policky, kde mistni obdelavaji pudu vyhradne rucne. Uzivani zvirat, ci mechaniky k obdelavani pudy je kvuli strmosti svahu nemyslitelne. Myslim, ze tady jsou jedny z nejhezcich prirodnich scenerii co jsem kdy videl. Cestou potkavame tak desetilety deti, ktery nosi na hlave ctyricetikilovy pytle s piskem. Nemuzu tomu uverit a jdu to vyzkouset. Pytel me okamzite srazi k zemi a maly guatelmacatka se mi neskryvane smejou.
Zaciname mit dost destiveho a chladneho klimatu nahorni plosiny a tak se vydavame zpet smer Mexico, poloostrov Yucatan uzit teplicka, more a dobrot z mexicke kuchyne.

Lagos de Montebello, Chiapas, Mexico
Po ceste na Yucatan se staviíme v Chiapasu u systemu jezer na kraji dzungle Lacandona. V oblasti ziji indigenas, kteri za almuznu prodavaji pecene ryby, deti delaji pruvodce po jezerech a kazdy se snazi najit nejaky zpusob jak si vydelat na obzivu. Kempime a deti nam ochotne vysvetluji jaka zviratka nas muzou snist a usknout (vcetne koralovky) a pomahaji nam s ohnem. Davame jim tricka a naramky, ze kterych maji neskrytou radost. Varime z vody z jezera. Mistni ji pry piji cely zivot. Po prevareni zezelena, coz nas trochu prekvapi, ale nenechavame se odradit. Lepsi nez byt o hladu a zizni. Dalsi den potkavame sympaticke Argentince, se kterymi travime vecer u ohne. Od jezer se vydavame na sever. Musime projet silnici lemujici hranici s Guatemalou, ktera je plna paseraku kokainu a vojenskych kontrol, pricemz jedinou dopravou jsou tu taxiky nebo dodavky.

Nocnim autobusem za neuveritelnych 200 pesos ( 300 kc) cestujeme z Palenque az do Tulumu, coz je zhruba 800 km. Posleze zjistujeme proc byl autobus tak levny ... myslim, ze presluhuje uz tak 3 milion kilometru a tricet let. Sorta cestujicich tez stoji za to. Okamzite se na nas nabaluji 2 pro muj mozek nepochopitelna individua. Prvni, pan stredniho veku sedici za nami, podle svych slov lektor karate, jiz pozehnane na plech huhla neco o pivech a jak na plazi sfrkne kokain a pritom nam klepe neustale na hlavy. Porad nam posila pivka. Druhy zjev je nas vrstevnik a porad od ostatnich somruje jidlo a piti. Je k nezastaveni, vyklada nam nekonecne historie, ktere se vzajemne vyvraceji a neustale nam ukazuje, podle jeho slov, pytel s halucinogennima houbama. Vypadaji jak prasivky nebo pichavky, ale kdo vi. Cestou nas zastavuje policejni kontrola, ktera kontroluje " narcotraficantes". Nas novy kamarad je nervozni, ale vysvetluje vojakovi, ze je malir. Vysvetluje nam, ze si bude delat galerku nejprv v Mexicu, ale potom to rozjede v Evrope. Chlubi se nam svymi dily, ktera me dostavaji do kolen, ackoli jsem cekal takrka cokoli. Upatlane papirky s malbickami urovne sedmileteho ditete mne utvrzuji, ze nas novy amigo zije v jinym matrixu. Cestou se z autobusu ozyvaji vsechny druhy hrceni a co par kilometru stavime a ridici se nebojacne vrhaji pod autobus a kladivem cosi opravuji... vitame pauzu k obcerstveni a spolu se Sinai s nadsenim pozorujeme pociny nasich silenych spolucestujicich. Jedem. Je noc. " Kamo co delas kamo, koukej ne moje boty kamo, jak vypadaj kamo!" ozyva se prekvapeny hlas vedle nas. Nas opily spolucestujici moci na podlahu a vse okolo. To uz je moc i na tolerantni ridice, kteri jsou odhodlani milovnika moci vyhodit na silnici. Ten to rovna petikilem a dosud zmateny nechape co se deje.

Tulum, Quintana Roo, Mexico
V sest rano se zmatene vypotacime z busu. Porad nemuzu uverit, ze jsme dojeli po 4 opravach busu, 11 hodinach v pozici skrcencu a curankove estrade na misto. Pujcujeme biky a jedem na plaz, ktera je totalne poseta hotely a penziony ... vsechno "privado" coz nas brzy omrzi a lezem nekomu na vejminek. Sypaticky muchacho po nas nejdriv chce zaplatit, ale pak nas nechava jit. Po plazi se promenaduji krasavice ze spojenych statu plnotucnych a jejich borci v sombrerech. Priroda je uchvatna, azurove more, bily pisek, nizky prales a mayske ruiny.
Ikdyz se to nesmi, na plazi rozdelavame ohinek uz jen proto, abysme se alespon castecne zbavily doternych mracen komaru, na ktere uz repelent moc nezabira.

Mahahual, Quintana Roo, Mexico
Stopem a busem jedem na jih k hranicim s Belize do Mahahual, kde na prvni pohled neni nic nez napadne nova vojenska zakladna. Je minimalne ctyricet stupnu ve stinu. Lidi se line plouzi po ulicich, nikam nespechaji a i kdyby chteli, tak to vlastnme nejde. Pohled na ocean nam vyrazi dech ... tyrkysova voda klidna jak ... jak bys rekl svec. Jdem na rybku a ledovy pivko na terasku k mistni panmame. Voda na ruce a splachovani je samozrejme v kadi (jako v drtive vetsine podobnych podniku vcetne autobusoveho nadrazi ve 300 tisicove Oaxace), lokalem se line zapach vykalu a ryba je vynikajici. Prichazi pridrzly, ale sympaticky chlapek stredniho veku. S pani domaci laskuji, popichuji se a nabizi nam vylet na svou chatu. Prikyvujem, cestou kupujem pivka a ryby a vyrazime. Cestou je videt zkaza, kterou nadelal hurikan Catrina. Mrtve stromy, uschle kere bez listi, rozbite domky a semtam se povalujici lod siroko daleko od vody. Domaci nas hosti cerstve pecenou jedenactikilovou rybkou a pivickem. Podel pobrezi se tahne nejdelsi koralovy utes na svete, coz chcu rozhodne videt, pujcuju si snorchl a bryle a vyrazim do halucinogenniho podvodniho sveta.
Cestou k utesu potkavam koraly, hvezdice, rybky vsech velikosti, barev a povah, fosoreskujici rybicky, zelvu a spoustu jine haveti. Je to vylet do jineho sveta ... jen tak se nechat unaset oceanem a nechat se vtahnout do pestrobarevneho zivota. Okouzleny se vracim zpet. Ztmiva se. Nad vodou se povaluje vune pecenych sestricek mych ploutvonohych kamaradu a ja se dozvidam, ze muj kratky vylet do koraloveho sveta trval dve a pul hodiny.

Bacalar, Quintana Roo, Mexico
Asi 20 km severne od hranice s Belize se rozprostira sladkovodni jezero Bacalar s prizviskem jezero sedmi tyrkysovych odstinu. A maj recht ty Mexicani ... Odtud jedem do Chetumalu hlavniho mesta statu Quintana Roo (na dalnici jsme stopli taxika) a odtud nocnim busem do Villahermosy, jejiz nazev znamena Krasna vesnice, ale skutecnost je presne opacna. Jedina zajimavost mesta je venkovni muzeum Olmecke kultury La Venta a homosexual Ricardo, ktereho jsem mel tu cest poznat pri posledni navsteve Villahrmosy.

Chiapas + Guatemala, vylet do rise Mayu

Juch jedem na vylet. Vypada to slibne, zaciname v nedeli v Mexico DF konzikem Asian Dub Foundation a Balkan Beatbox. V pondeli vecir kupujeme s Jessicou listek do San Cristobal de las Casas a pres noc putujeme na jih. San Cristobal je hrozne hezky mesto, metropole nejchudsiho statu Mexika. Potkavame Greer a Kelsey, kanadsky spoluzacky. Ve meste je spousta indigenos, kteri prodavaji rucni vyrobky. Indigenos jsou puvodni venkovsti obyvatele, kteri ziji tradicnim stylem zivota a maji svuj vlastni jazyk a zvyky. Ziji v odlisne realite odprosteni od civilizacnich konceptu a hektickeho zivotniho tempa.


Kolem San Cristobalu je spousta osad, ktere jsou centrem Zapatistu, coz je hnuti puvodnich obyvatel bojujicich proti utisku a despotii za strany vlady.


Vecir jedem do pralesa. Jsme nateseny, az uvidime opice. Po sestihodinovy vyprave dorazime na kraj pralesa do mista, ktere se jmenuje Las Nubes. Tady zakempime. Holky chcou bydlet v chajde...ja chcu uzit prirodu a zustavam na brehu reky s hady. Cikady cikaji, hadi syceji, reka sumi, tukani tukaji, ale opice nic....


Koupacka v nadherne pruzracne vode vedle vodopadu vodnich viru a pralesni vegetace...Na kraji reky jsou rozesety 'indiansky' vesnicky. Nemuzu uverit, je to tu jak z pohadky. Hloucek domorodcu si nas s odstupem a trochou bazne prohlizi z povzdali. Izolovany od civilizacnich chorob perou pradlo, veseli se, plavou a odpocivaji ve stinu.



Dalsi den jedem mezi papousky hloubeji do pralesa. Konecne slysime opice, vypada to jako kdyz bruci dynosauri...koupeme se v rece, ktera je citit po fekaliich a vydavame se do pralesa...bez pruvodce, ponevadz zamestnanci kempu jsou banda zlodejska a navic hrozne neprijemny. Prales me uchvatil, obri stromy s drevem tvrdym jako kamen, giganticky rostliny, zvedavy opicky, pipani exotickych ptacku a hladovi komari. Liduprazdno, zvereplno. Varime se, myslim ze je tak 45 ve stinu. Jdeme jdeme....jdeme...nevime kam..prales...opice....stromy...mame zizen...nikde nikdo...jdeme jdeme...je vedro...potkavame lidi...guatemalsky deti prosekavajici cestu v pralese...

Dalsi den se rozdelujeme, holky jedou do Guatemaly a ja si pujcuju kolo od typka z kempu a jedu se podivat na pyramidy. Na ruinach jsem skoro sam...po klaccich lezou obri 2 cm mravenci a po pyramidach zpoceny Nemci ...

Vracim se do kempu a na ceste potkavam dva frantiky. Menim svuj zamer zustat pres noc a vydavam se s nima na guatemalskou hranci, odkud rano vyrazime lodkou do dzungle navstivit mayske ruiny. Jsme prvni a jedini navstevnici ... uchvatny pohled, energie proudi, opice rvou, ptacci poletuji, krokodyli pozoruji. V pyramide potkavam kamarady ze skoly...svet je maly.

Vracime se do sveta 21.,nebo spis 19. stoleti a Franici spechaji na Yucatan. Ja vyrazim do Guatemaly.

Do Guatemaly se musi najmout lodka, stoji 300 pesos..500 korun... volim moznst via zeme a prekrocit hranici cestou kudy jezdi jen mistni...platim 60 pesos...

Jsem v Guatemale, cekam na prasny ceste na bus ... jedem ... bus nalozeny po strechu, na strese hora veci ... prasi se, neni asfalt, stavime v kazdy osade ... v autobuse mi chybi akorat slepice a kozy.

Nemam Quetzaly (guatemalska mena), neni kde vymenit ... nemam jidlo, za to mam hlad. Stavime v pekarne, pani predemnou mi dava jidlo ... hodny lidi ... v autobuse mi meni pessos za quetzal ... mam stesti, hodny lidi.

Guatemala, Flores, vylezam z taxiku, potkavam Jessicu, Kelsey a Greer, svet je maly.

Je s nima nuda, a tak potkavam Izraelce, ktery cestuje pul roku po Americe ... je to zjev, snidame bong. Vydavame se s nim do jeskyne, mistni atrakce - bez navstevniku. Bong. Zaciname bloudit. Lezeme do tajnych komor ... nevime kde jsme ... neni kyslik ... klaustrofobie se hlasi ke slovu. Lezeme hloubeji ... prestava byt svetlo ... skoro se neda dychat ... musime lezt po ctyrech. Mam strach a vracim se ... Izraelec je magor a leze dal ... za chvilku se vraci. Bloudime, po chvily nachazime cestu zpet ... Bong! Jedeme TUKTUKem (motorka trikolka - jako v Indii) zpatky do mesta a ja musim na ambasadu, jelikoz jsem v Guatemale ilegalne...poznavam neochotu, ignorantstvi, tupost a touhu po uplatku mistnich uredniku ... znechucene odchazim bez razitka v pase ... jdem se koupat .... porad se kolem nas motaji fizlove, korupce jim srsi z oci, usi, bombru y kanad. Izraelec plny kapsy ganji, ja ilegalni navstevnik ... rychle plavem pryc, nemam chut konverzovat s mistnim zkorumpovanym fizlem. Jdu na trh, nechat se ostrihat. Cestou mne okouzli mimo jine kravska hlava na zemi. Kouli na me ocima, napul ztrhanou kuzi ... hladovy pes peclive okusuje zatuchajici maso. Jdu k holici. Vypadava elektrina. Je tma. Holi me britvou pri svetle z mobilu. Mam strach chci domu! :)

Rano jedou holky zpatky do Mexika. Ja odmitam vstavat v 5 hodin, zustavam a chci si uzit trochu vic exotiky. V poledne jdu vyzjistit mozne vylety po Guatemale ... jsem nucen navratit se do Mexica, ponevadz za hodinu jede posledni autobus tento tyden. Hasta luego kravska hlavo!

Hranice...mam strach, Mexico jsem opustil ilegalne a v Guatemale nejsem taktez uplne koser. Potlacuju cerny myslenky a zvedave pozoruju co se bude dit. Uz je to tady...celnice...at nezastavuje... at nezastavuje... tydudup duuu... stavime...jde ke me guatemalska svestka... chce po me pas a tyhlety veci. Slusne ho zdravim, jak mi veli dobra vychova a zdvorile mu odpovidam, ze mam pas v batuzku na sterse a velice se mi pro nej nechce. Argumentuji tim, ze neminim prekrocit hranice a vratim zitra... zafungovalo... strasi me jakousi pokutou na mexicke strane, ale ja se nebojim. Jedem! Uff... pulka za mnou...chybi jen mexicky celnik. Autobus me vysazuje v nehostinne vesnici... lide tu nejsou tak privetivi a s despektem si mne prohlizi. Je 5 vecer. Uvedomuju si ze mam v batohu speka... radej ho konzumuju. Jedina moznost, o ktere vim, jak se dostat pres hranice je lodka v prepoctu za 600 kc, ktera navic jede pres mexicky imigracni, coz nechci riskovat. V klidu rozmyslim a sonduji, zda neni jina moznost. "Svezu te lodkou na druhou stranu do Mexica, ale budes muset jit 15 kilometru pesky...v noci", nabizi mi klucina predskolniho veku. "A neni to nebezpecny?" "No... lidi tam maj pusky a strili se", odpovida mi neznym hlaskem. Myslim, ze trochu prehani, ale radej i tuto moznost zavrhuji. Navic jsou tam krokodyli. Od mistnich se dozvidam, ze existuje autobus lemujici guatemalskou hranici, ktery jede do mista kam bych musel pesky puskovym udolim. Raduji se. Ale zas ne tak moc... porad mi vrta hlavou to imigracni. Jedu. Imigracni nikde a ja s ulevou vylezam a na kraji reky. Na druhe strane mexicka Frontera Corozal. Prekracuju hranici, je skoro tma, bavim se s mistnima a pak se vydavam kempovat na breh reky. Delam ohen, rozjimam, posloucham ptacky a rev opic. RAAANA jak kdyz vybouchne temelin... hned za mnou... bojim se, ze je to jaguar :) Nic. Za chvilku zas... "Co to, co to, co to...?!" Jarku "Toz to bych si na to posvitil." Obri zaba, nikdy jsem takovyho giganta nevidel. Sedi v mym batohu, nechci na ni sahat, kdovi jestli neni jedovata, ale je sympaticka, povidame si. Rano jedu do Palenque, kde potkavam jakousi Francouzku. Davame se do reci. Sdelue mi, ze je dva roky na cestach a ja se ptam jestli nevi o miste kde se da koupat, ponevadz je nesnesitelne vedro. Popisuje mi jakesi laguny, kde se da uniknout vyhni uprostred dzungle. Meni svuj plan a spolecne se vydavame do pralesa k vode. Potkavame mistni silence, je s nima sranda, pujcujou mi hamaku, takze muzu prenocovat v lese aniz bych musel mit strach z hadu. Delame ohen, varime, povidame a poslouchame zvuky pralesa... je to magicky misto, Mayove vedeli proc tu stavet pyramidy.
Rano potkavam nahodou spoluzaky ze skoly, svet je maly... Slunce prazi a ja se vydavam omamen silou pralesa a sluncem v zenitu zpatky do civilizace.

trh

Vylet na vulkan

Toz konecne jsme se dohodli a dali do kupy bandu lidi na vylet na sopku. Vypadalo to, ze nas pojede tak tricet. V patek vecir byla fiesta a ja ne a ne jit dom. Dopadlo to tak, ze jsem spal celou pulhodinu a pak hned na autobus, ktery nam ujel. Na busaku se nas seslo celkem sedm. Vyrazime.
Po poledni prijizdime do vesnice Amecameca, kde je hrozna kosa. Taxikem sme vyjeli na kopec pod sopky a zacli hledat misto na spani. Utaborili jsme se u reky a rozdelali ohynek. Nase mistecko bylo asi 3600 metru vysoko. Nastesti jsme meli stan, ale ne vsichni meli spacaky. Po setmeni zacla byt ukrutna kosa, coz nas zahnalo nakute. Ve stanu pro 4 nas spalo 7 takze jsem se citil jak v konzerve. Asi po hodine se zvedne Hannah s Jessicou a v panice rozepinaji sichrhajcky ktery slouzi misto zipu, rtery je rozbity. Skacou ze stanu a hazi jednu savli za druhou. Joo vyskova nemoc, to je previt.
V noci mrzne, delime se o deky. Do stanu fouka, ponevadz priste by holky nemuseli stihnout odepnout sichny, a tak je vchod pro jistotu otevreny. Z niceho nec se ozyva vyti vlku, bo koyotu, bo cehosi takoveho. Prevraceji popelnici asi 5 metru od stanu. Drzouni, neumi se chovat v prirode tahle verbes. Rano vsavame v 5, ponevadz expedice Iztaccíhuatl je v ocekavani. Rozhodli jsme se ze pujdem na Iztaccíhuatl, protoze na Popo se nemuze, ponevadz je porad aktivni. Rozdelavame ohinek. Bohuzel, ostatni clenove posadky nejsou sto vstat.
V pul 8 vyrazime na kopec v poctu 4 lidi (Paco-muj mexicky kamarad, Kelsey-spoluzacka z kanady a Peter-spoluzak z estados unidos). Ostatni se vraci dolu s bolesti hlavy a nejistym zaludkem...nizkej tlak no..
Cestou nahoru se otviraji impozantni vyhledy a ridne vzduch. Ukazuje se nam Popocateépetl-jsme 4200 metru nad morem. Stoupame, toci se nam hlava. Nevyhnedavame a nebojacne postupujeme. Ja v sandalech. Slunicko prazi, ma hroznou silu. Shora vidime dolni vrstvu atmosfery prosycenou smogem.
Jsme 4500 metru nad morem, potkavame skupinku horolezcu s pruvodcem. Jsou cerny jak boty, nebo spis fialovy od horskyho slunicka. Maj cepiny, helmy a macky. Nevericne ziraj na mi sandale.
Nenechame se odradit prehnanou vybavenosti skupinky nadsencu a pokracujeme arriba! Lezeme hlemyzdim tempem. Pri kazdem kroku se zadychavame a srdce busi jak o zavod....malo kysliku no...
Jsme ve vysce asi jako Mont Blanc...hlava se toci. Citim se jak zkoureny. Trochu se mi chce zvracet. Dal jit nemuzem. Je tu hrozne prudky sutovisko, ktery si v sandalech fakt nedam. Uz vim proc meli ty cepiny. Zacinajici vyskova nemoc nas stejne nepusti dal. Joo ridky vzduch to je previt...
Sedame k vrcholove sváče. Ja mam bricho sevreny, moc jist nemuzu. S Peterem upadame do spanku podobneho komatu. Zdaji se mi zvlastni sny. Za chvilicku nas probira Kelsey, ze prej spime uz pul hodiny...ani se to nezdalo...nojo malo kysliku.
Vracime se dolu. Krasny vyhledy na Popo.. kuk fotky.
Vracime se dolu, ukrutna bolest hlavy, jedem s nejakyma mexickyma typkama autem v 7 lidech.
Stmiva se a mi se spokojeni a unaveni vracime dom.

Guanajuato

Behem vyletu na sever do okoli Guadalajary, jsme stravili den v kolonialnim mestecku Guanajuato. Stary kolonialni stavby, auta jezdi v kanalech, ktere v soucasnosti slouzi jako tunely a vsude po vsi chodi mariachi. Kuk video. Taky se mi tu stala srandovni storka. Vecer jsme se zucasnili jakesi tour po meste, kdy nam delali pruvodce mariachi. Vypraveli srandovni prihody a hrali pisnicky. Na zacatku meli jakysi povidani, lidi (asi tak 70) sedeli v krouzku a poslouchali. Pak zacli muzikanti s pisnickou. V tom prijde jakasi babca bezdomovkyne a zacne parit. Hrozna sranda. Co cert nechtel, babka prijde ze vsech tech lidi za mnou, at s ni du tancit...hihihi. Toz napad to byl dobry. Najednou tancim divoke dance s bezdomovkyni pred sirokym publikem. Lidi tleskaj, smejou se a cosi pokrykujou. Baba me vykrucuje jak za mlada. Pisnicka konci a pani jde sezbirat drobaky od publika.

Mexiko, feťákovo peklo

Tak si to stradujem tagem po Guadalajare a tu, kde se vzal tu se vzal, vedle nas fizl na motorce. Propichl me nevrazivim pohledem, nevahal a zapl majacek ... víííůůůůů víííííůůůůů ...
Nu coz, vylezli jsme ven a jeden z nich hned hrrr na me, jestli prej nemam nejaky drogy.
"Bohuzel, nemohu slouzit pane", s politovanim odpovim jak mi veli slusne vychovani.
Jenze tenhle otmelek se nedal odbyt a byl nezvykle doterny. Jal se mne sacovat,
prej ze "vsechno z kapes, ruce na kapotu a tamhleto nebo tohleto". Toz rekl jsem si nebudu odmlouvat, jelikoz jsem ze slusne rodiny. Pet minut mi hrabal do kapes, jakoby tam hledal naky drobaky nebo drobky k jidlu.
S politovanim jsem mu zopakoval ze zadnou marihuanu nemam a on se se slzou v oku a laskovnou omluvou odporoucel.
Policajti jsou tu vsude, asi kvuli bezpecnosti, nebo buhvi proc. Ale veru nejsou to zadni chudackove ve zrezle felicii...jak je videt na obrazcich...takovyhle kary tady fakt maj, prestoze 47% lidi zije za min jak 500USD rocne. A nebojte se, ze si neprilepsi na nejakym tom sestaku do kapsy...
...Inu jiny kraj jiny mrav

Mercado!

jedna z veci ktera me na Cuernavace bavi nejvic, je mercado, neboli takrikajic v hantyrce takzvane..a myslim ze to muzu rict na rovinu-trziste, ktere je tu veru obri. Stovky prodavacu od ovoce a zeleniny, pres jidlo, vcetne zivych brouku a jine haveti, obleceni, boty, dreveny nadobi, lisy na ovoce, tkany deky, rucne vyrabeny sandale, drogerku az po holice nebo neco jako fast food, akorat trochu jiny nez je Mc Donnald...vsechno ovoce je hrozne dobry a levny a zelenina jakbysmet....pues..buen provecho!